Dovolená po Rumunsku

24.08.2011 21:47

Tož jsme se vydali na dovolenou po Rumunsku. Předcházela dlouhá etapa přemýšlení - kam, s kým, kde a kdy. První verze: karavan, pronajmout za 3500,-Kč/den to vypadá hodně, ale je tam vše včetně hygieny, kuchyně a když by jelo 6 lidí je to dobrá investice. Nakonec z toho sešlo a to hned z několika důvodů. Jedním z důvodů byla i situace, že máme dva stany a pro nás je lepší vyrazit pod stan. No a kdo s námi pojede? Broňa - jedna Editina neteř, Katka - druhá Editina neteř a Radka sestra od Edity. 

Tož posádka je. Čím pojedeme? Naší Xsarou? Ano. Ale týden před dovolenou zjištujeme, že má propadlou STK. Jedeme pro holky a na STK, vše vychází, máme to. Ještě detail, kam dáme věci? Jen holky měli věci na celou záď našeho kombíku a tak ještě že jsme mrkli rychle na web: www.allauto.cz, kde mají levné střešní boxy od českého výrobce Hakr. Vybrali jsme úzký a dlouhý, aby třeba v zimě bylo místo třeba i na lyže. I to se nám vyplatilo, protože se věci lépe skládali na střechu. Doprostřed stan, dozadu spacáky, na předek deky a lehké tašky a na to skládací kempingové židličky. tím bylo hlavní břemeno vyřešeno a v autě pak byla složená psí bouda, stolek na kemping, jedna taška v věcmi od holek, jedna naše, pak lednička, chladící taška,.. a ještě musíme nabrat naše dva psy :-) jo my jsme se nezmínili že jedou s ními? jojo, jedou! 

Zabaleno a jede se :-) No, nejede :-( začalo pršet a to soustavně! Furt a pořád, všude mokro a nám se hroutí plány. Holky už přijeli k nám do Rumunska, bohužel za deště a přišlo dilema, co teď s dovolenou. Co na horách za deště a kam se dá v mokru vyrazit. Původně jsme měli být 2-3 dny v horách a pak vyjet do Karpat a Transylvánie. 

Sobota uplynula a my seděli doma a přemýšleli co bude. Já šťoural na internetu mapy a prognózy, kudy kam půjdou mraky. Bylo rozhodnuto den první vyrazíme do Apušenských hor a tam navštívíme Medvědí jeskyni. Alespoň uvidíme, jaká je realita a zda se tam dá stanovat. Začal jsem si dělat legraci, že když bude pršet, pojedeme k moři do Costinesti, kde je jedno z posledních čistějších míst u moře v Rumunsku. 

1. den: Medvědí jeskyně v Apušeni a solná jezera Ocna Sibilui u městečka Sibiu

ráno jsme vstali, nabalili auto, jejda, je zcela na zemi :-) Tak trochu přetížené, ale fungující. Startujeme, nakládáme bíglíky a vyrážíme. Start městečko nojorid kde bydlíme (asi 10km od Oradea, 20km od hranic s Maďarskem). Projíždíme Baile Felix, lázeňské městečko s teplými prameny (nedávno zjistili, že prameny nejsou minerální, jen horké; i přesto v kombinaci s masážemi a bazény léčivé). Nabíráme směr Beius, což je asi 40 minut jízdy od Oradea. Z Beius vede i cesta na krásné místo Aoušenských hor Stana de Vale, kde jsme v zimě doprovázeli naše kamarády se psí smečkou a saněmi, kteří zde strávili týden sáňkování se třemi smečkami malamutů, gróňáků a husky. Vraťme se k výletu: Za Beius dalších 15km a za místním pivovarem a lihovarem Tutti Fresh je odbočka na Medvědí jeskyně, zároveň tato odbočka vede na vrchovinu Padiš, kterou jsme též chtěli původně navštívit nebo touto cestou trefíte do prázdninového městečka Boga (Satu de Vacanta Boga), kde je i kemp. Podle mého je lepší kempovat na Padiši, Bogu brát asi jen když tam přijedete večer a hledáte něco z nouze :-)

Přijíždíme k medvědí jeskyni, stále poprchává, trošku nadáváme, ale těšíme se dovnitř. Jsme tu brzy, hlídač parkoviště však nikdy nespí a už stojí u auta. Platíme a pomalu se suneme nahoru ke vchodu. Tam míří cesta asi 300m dlouhá, s převýšením asi 40m. Cesta ke vchodu je doslova obsypána stánkaři. Naštěstí teď ráno většinou spí. Platíme vstupenky a mizíme do jeskyně. Medvědí se jí říká díky tomu, že na jejím konci je kostra medvěda. Je tam více kostí a koster. Jeskyně je krápníková se spoustou nádherných stalagnitů a stalagnátů. Stojí za to se tam vydat. Něco jako naše krasové  jeskyně u Blanska.

Prohlídka končí, průvodce nám nabízí nakopírovaná DVD za 5 lei s obrázky a videi jeskyně (přivídělek je dobrý každému). Vycházíme z jeskyně a tam už na nás čeká asi 30 stánků, kde všichni mají to samé a každý vám nabízí právě to jeho zboží. Na jednu stranu vám to vadí na stranu druhou soucítíte s prodavači, že nemají moc na výběr z čeho žít. Není to snadné. Mne potěší, že dole na parkovišti nalézám babičku, kterou jsme zde potkali již v zimě, (navštívili toto místo s přáteli čechy, co žijí v Oradei, protože zde mají též práci). Babička nabízela teplé buchty tvarohové, jablečné,... pečené doma v troubě, dále špek,  sirupy ze smrku, lesních bylin, malin atd.

Nasedáme do auta posíleni buchtama a se špekem v ruce, který se bude hodit do našeho kotlíku při kempování. Přší. Ptám se posádky, "všude prší a je 20°C, u moře je 31°C a sluníčko, nepojedeme tam?" plán byl, že se přesuneme do Sibiu, což byl náš další cíl o pár dní později a tam bychom přespali. Pokud by i další den pršelo, pokračovali bychom v cestě k moři, pokud by se vyčasilo vrátil by se náš původní plán posunutý o pár dní. Startujeme a jedeme směr Deva. Tam je zřícenina hradu, na který vede lanovka, tam jsme byli před dvěma lety s Broňou a Katkou, hrad byl stále obehnaný lešením a nedostupný veřejnosti. Při pohledu na hrad se mi pod kola dostane kanál JAKO KRÁVA, bez deklu a naše Xsara dostává zásah. Klepe volant, něco je s diskem. Vzduch neuchází, pokračujeme směrem do Sibiu, kde jsou solná jezera Ocna Sibilui, která rozhodně doporučujeme. V podvečer asi kolem páté hodiny přijíždíme do kempu, který je přímo v obci naproti jezírkům. Stavíme poprvé stan, vybavujeme jej nafukovacími matracemi a židličkami. Co je v plánu? Jdeme se koupat. Jsme zvědaví co to bude. Broňa a Radka lezou do vody jako první a smějí se od ucha k uchu, protože voda je tam slaná, že je to furt vynáší nad vodu. Hrají si na akvabely a pošťuchují mne ať se pobaví mým břichem :-) Jdu na to, Edita po mém boku a ve čtyřech cvičíme jako akvabely :-) Baví se celá rodina, Káťa se necítila dobře a tak dělala fotografku. Objevujeme s Broňou i bahno. To je tady jedna s hlavních ingrediencí pro léčení revmatu. Přes den tady sedí hodně lidí, namažou se tímto bahnem a sedí na kraji u vody, na sluníčku a léčí se. 

2.den: Fagarašské hory, transfagarašská magistrála, jezero Vidraru

Ráno v dědině Ocna Sibilui bylo pohodové semtam mráček. Podle všeho bychom mohli pokračovat v původním plánu dovolené, protože se počasí v celém Rumunsku změnilo a umoudřilo. Během pár minut mn čekají dvě velké sprchy: odešel mi iPhone, kde jsem měl celou dovolenou naplánovanou, kde byl přehled počasí, kempů atd. Následně zjišťuji, že máme prázdnější pneu, vše zabalíme a při výjezdu z kempu se ozývá syčení, bohužel od našeho auta. I přesto, že disk vypadal dobře a nenarušeně, z vnitřní strany byl odchlýpnutý po nárazu do kanálu a tím pádem máme velký problém. Jedeme do Sibiu, plán se mění. Holky vysedají u obchoďáku, jdou hledat plyn do hořáku, abychom mohli vařit. Já nasedám do auta a hledám pneu servis. Po chvíli najdu, zjišťuji, že zbytek dovolené budeme muset jet na rezervě, protože hliníkový disk nejde opravit. Zaměňuji kola, tak aby rezerva byla vzadu a jedu pro holky. Hagy a Ruffík se alespoň proběhnou. Plyn není, budeme vařit na ohni. Máme poradu a rozhodujeme, že vyrazíme na Fagaraš, jedno z nejvýše položených míst kam se dá běžně dostat autem do výšky asi 2km, na vrcholu je tunel asi 1km. Vše proloženo nesčetným množstvým serpentýn. ( je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km, který v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2 000 metrů nad mořem). Kolem silnice vede i kabinová lanovka, nahoře jsou horská jezera, no balzám.

A jede se. Vyrážíme ze severní části s tím, že překročíme Fagaraš a budeme pokračovat na pravý drákulovo hrad. Cartisoara je poslední městečko před serpentýnami. Následuje Lanovka, kde si dáváme pauzu. Chtěli bychom nahoru, ale jízdenka za 20 RON za cestu nahoru dalšch 20RON za cestu dolů není tak nepříjemná jako mlha, která by překážela ve výhledu. Lanovku jsme vzdali, holky vyráží na vodopád, který je asi kilometr a půl od lanovky. A já si odpočinu před další částí cesty - transfagarašskou magistrálou. Jede se. Napravo, nalevo, napravo, nalevo,... a furt. Nádherná scenérie, výhled jako obrázek na zdi. nahoře mraky, fotky vypadají jako by měli vadu. 5 minut jsou husté mraky pak čisto a modro, počasí se mění co chvilku. Blížíme se nahoru. Tam už je horní stanice lanovky, chata Balea lac, jezírko Lacul Capra (jestli se nemýlím překladem Kozí jezero). Následoval 1km dlouh tunel a opět nádherný výhled. Museli jsme několikrát zastavit a fotit, to se nedalo přehlédnout. Nalevo skály, kytky, vodopády, napravo ovce, kozy, pasák. Romantika. 

Nedá se svítit, pokračujeme a jedeme dolů, kolem dalších vodopádů, spoustou nádherných výhledů. Asi po 15km neustálých serpentin si dáváme pauzu, vytahujeme kotlík a děláme oběd. I u talíře se kocháme pohledem na hory. Po obědě pokračujeme k přehradě Vidraru, je to kousek od našeho parkoviště a končí jím fagarašské serpentiny. Bohužel je tam děr a děr, samá zatáčka, takže dalších asi 20km jedu jak šnek než abychom přišli o další kolo. Povedlo se, jsme na hrázi, chvilka oddechu, je na čase najít kempování. V Rumunsku je to jednoduché, ukážete si a kempujete :-) Po 2km hledíme na hrad, který je hned pod přehradou, netuším, že zrovna toto je pravý drákulovo hrad. Navigace nám ukazuje ještě 20km do Poienari, kde má údajně být. Naštěstí po dalším km vidíme český autobus s cyklisty. Je to zájezd od Kudrny z Brna, tam se dovídáme, že jsme přímo pod zmíněným hradem a tak zabivákujeme. U potoka, hned pod hradem, co víc si přát. Vedle nás se koupou 3 zcela nahé cyklistky, otvírám české pivo, co jsem si ušetřil a hledím k hradu :-) Jdeme spát. 

3. den: Drákulovo hrad a opět přehrada Vidraru, kde je elektrárenský bůh

 

Probouzíme se v korytě řeky pod přehradou, nalevo betony, napravo betony. Když je potřeba toalety musíme vyběhnout na břeh cca. 6m a hurá do lesa. Po snídani se vydáváme k pevnosti Poienari (cetatii de Poienari), která byla sídlem Vlada Tepeše, tedy hrabě Drákuly. Vede k němu kolem 1480 schodů (záleží na tom kterou brožuru čtete). Hurá nahoru, zezačátku počítáme schody, končíme asi u 1200 schodu, kdy je pár z nich pod spadlým stromem a kdy se počítací agenti Broňa s Káťou nemůže dohodnout, kolik to teda bylo. Vidíme malý domek, tam kupodivu vrátného (no nechtěl bych tam pracovat). Vyžaduje vstupné - pozor psi jdou zdarma :-) Pěkná malá zřícenina, u vstupu jsou imitace gilotiny, katovo sekery, špalek, dále kůly na napichování těl, čím byl Vlad Tepeš známý "napichovač" nepřátel na kůly za živa. Prohlídka nám trvá asi hodinku. Odpoledne míříme ještě zpět na přehradu Vidraru, kde jsme včera z nedostatku času minuli boha elektráren. Opět nás čekají schody a schody a schody :-) Stojí to za to: obří socha z plechů září do okolí nad přehradou. Z této vyhlídky se nám nabídla pohádková scenérie jak z Harryho Pottera. Večeře nám o to víc chutnala, i když začalo trošku pršet. Rozhodujeme se, že k hradu Bran pojedeme až další den. Chystáme se ke spánku,... ALE! Vedle asi 60m probíhá grilovačka po Rumunsku, zpěv a dobrá nálada nám nevadí u toho se usnout dá, šoky jsou když nepravidelně hází jeden z nich do ohně slepé patrony. Takže v jednu ráno - výstřel, ve dvě ráno - výstřel, ve 3 ráno výstřel,... asi budu koktat! 

4. den: Hrad Bran

Ráno přijíždí bílá Dacia kombík, vylézá pán ve vestě, vybere od nás 10Lei za dva dny nocování a my pomalu balíme. Opět nádherná krajina, proojíždíme přes městečko Campulung, zde jsme si koupili sváču v Kauflandu, mrkli zda nemají plyn do našich vařičů a pokračovali jsme v jízdě. Za pár minut si dáváme pauzu u prodejce sýrů. Stavíme, mladý kluk si nás ihned všimne a už nabízí: tento sýr je kozí, tento je ovčí, tento je s paprikou a koprem, tento ve smrkové kůře, tam visí klobásky, tady mám domácí sirup... Nestíháme s Radkou ochutnávat. Nabídka byla skvělá a tak jsme koupili jeden kozí sýr a jeden kravský s paprikou a koprem. K tomu malinový sirup - byl unikátní. Nezbývalo než najít místo, kde budeme obědvat. Vybrali jsme slunnou stráň, s výhledem na hory, (jak jinak), je to reliéf pohoří Piatra Cranului. Vaříme kafe, svačíme, mlaskáme nad sýry, je to opravdu lahůdka. Jestli budete v Rumunsku, ochutnejte domácí sýry (dobře si však vyberte místo nákupu - stín, u rodinného domu, s lednicí apod. - kolikrát se u některých prodejců roztýkají pod vedrem). Balíme a mažeme k Branu, abychom si užili další prohlídku. Stíháme vše a hrad je za chvilku před námi. Krásné městečko ležící v srdci Karpat. Brána hradu je ručně tesaná a hrad? Úžasný, skvost, nádhera a naprosto perfektní dojem nechal v nás všech. Malé místnosti napovídali známé skutečnosti, že lidé bývali menší. Spousta dřevěných okrasných doplňků, terasy, balkóny, dochovaný nábytek a my nechtěli jít pryč. Jeden z mála hradů, kde jsme se cítili jako doma. Pod radem jsme si nenechali ujít procházku mezi hordou suvenýrů, myslím, že by mohli vše dát do jednoho stánku, protože se v každém stánku prodává to co v tom vedlejším :-) Broňa si vybírá tričko, Katka také a tak vyrážíme hledat kemp. Kupodivu je v obci, čistý a celkem i levný když porovnáváme s ostatními Rumunskými kempy. Pračka, sprchy, teplá voda, restaurace, všude čisto, místa spousty až nám je to divné. Za chvilku je nám to jasné, kemp Vampir je vlastněn holanďankou. Stavíme stan, holky jsou očividně spokojené. Ze stanu se díváme na reliér pohoří Predeal, je to opět paráda koukat na západ slunce s kontrastem hor Bucegi.

5. den: Zámek Peleš

Ráno se nám ani nechce balit. Všichni voňaví, čistí, plní čerstvé energie. Vypouštíme matrace, naproti nám balí Češi, startují motorky a odjíždí. To nás čeká také. Městečko Sinaia leží kousek za Branem, cestou je třeba projet přes podhorské městečko Busteni. Je to malá obec odkud vede lanovka na vrchol pohoří Bucegi. Doporučujeme pokud je volno zorganizovat menší výlet. My jsme však měli v plánu zámek Peleš. Zámek, který byl naprosto skvělým historickým místem. Stačí jen první pohled a dostane vás. Nástup ke kase, lámanou Rumunštinou objednávám lístky a jdeme do fronty na prohlídku. Po chvíli si všimnu cedulky, kde se píše "pro anglicky mluvící". Aha, anglicky mluvící mají jiný vchod a jinou trasu :-) Tož jdeme na angličtinu. Prohlídka má 3 etapy. První je v přízemí za 20Lei, druhá je v prvním patře za 50Lei a třetí okruh za 70Lei vám dovolí mrknout i na třetí patro. No, nejsme tak bohatí a tudíž jsme si shlédli první patro.  Bradu jsme měli dole kolik luxusu se tu skrývá, jak dokonalé to vše bylo. Byl to jeden z nejluxusnějších zámků co jsme kdy viděli. Má více než 100 pokojů, perleť, eben a kůže na každém rohu. Co nás překvapilo, že už byl postaven s ústředním topením, vysáváním a elektrikou :-) Dochováno toho bylo dost i díky tomu, že si z tohoto zámku udělal president Ceausescu své letní sídlo a tudíž zámek nechátral, ba naopak podle toho co jsme viděli mu byla dána maximální péče. Prohlídka končí, máme kukadla jako dítě po prvním večerníčku, opět kupujeme maličkosti u suvenýrů. Menší procházka a pomalu vyrážíme do Sighišoáry (Sighisoara). Víme, že tam nedojedeme, nicméně dovolená není dva týdny a tak nemůžeme zůstat. Těším se na Brašov, městečko, kde je čistý vzduch a patří mezi mé oblíbené ze služebních cest po Rumunsku. Musím se zastavit opět v nejakém tom obchoďáku, protože naše plynové zásoby jsou na nule a hrozí nám kalamita a vaření pouze na ohni. Paráda, našel jsem plynové náplně Campingaz, mají stejný uzávěr a tak kupuji radši tři náplně. Jedeme dál,... Projíždíme okolo pevnosti, je to u obce Rupea. Rozhodli jsme se kempovat právě zde, kousek pod tvrzí. Vybrali jsme si pole, místo, výhled. Blinkr, odbočit, zabrzdit a je to. Parádní místečko pro stan, to se mi na Rumunsku líbí. Rozděláváme oheň, aha... dochází plyn. Vyndavám plyn ze supermarketu. Nasazuji na bombu hořák... A představte si to, chybí 2 milimetry, aby si to sedlo a hořák fungoval. Jak to? jeden a ten samej výrobce se rozhodl dělat "podobné uzávěry" naprosto identické, jen jeden má asi o 2milimetry nižší hrdlo pro hořák. Prasknou mi nervy, jak může být někdo tak blbej a vyrábět takové série? Tak tři bombičky s plynem nám jsou na prd, bomba na vaření je prázdná, na skladě máme jen lihový vařič, ale jen 2dcl lihu :-) Budeme vařit asi na vodce až bude mokro. Zatím je ale sucho a tak se jde na dřevo :-)

6. den: Sighisoara

Ráno je slunné a my čerství. Vychutnáváme si ranní kávičku na lihovaru,  koukáme na protější louky, kde se sešlo 13 čápů! Rumunsko je země čápů, téměř každá dědina má svého čápa na komínu. Je to určité kouzlo místní přírody. Balíme a odjíždíme do Sighisoary (Sigišoáry), kde je další bod naší trasy. Právě zde se narodil Vlado napichovač - tedy Drákula. Na opevněném vršku najdete právě jeho rodný dům poblíž opevněné věže. V té pak je muzeum, které stojí za podívanou. Historie stomatologie, gynekologie, chirurgie vám roztáhnou čočky, takže pak nahoře na věži, kde je rozhledna vidíte opravdu pěkně :-) Pily na kosti, kleště na hlavičku novorozence a další kuriozity jsou pravé a nefalšované. Pokud budete pokračovat na nádvoří ještě výše, dorazíte k jednomu z nejstarších krytých schodišť z roku 1642 a s 172 schody. Nahoře pak je konzervatoř (hudební škola), poté kostelík a odměnou vám bude opět elegantní výhled na městečko. Sighisoara je celkem klíčovým místem pro železniční dopravu, takže sem můžete naplánovat trasu i vlakem. A pokud budete děti hodné, stihneme i návštěvu solné jeskyně v městečku Turda! :-) Nasedat a jedeme na další cíl cesty. K jeskyním přijíždíme o půl čtvrté, nadšení, že vše stíháme i bez nervů a shonu. Jedeme předpisově, nikam nespěcháme a daří se. ALE! Přijdeme ke dveřím a tam nás zastavuje personál: zavřeno, máme jen do tří! Je to jako sprcha! Co teď? Nasedáme zklamaní do auta a rozhodujeme se najít kemp nebo tábořiště u Turdy. Nalezeno a opět klasika: vyndat stan, matrace, nafouknout matrace, vyndat spacáky, vše nacpat dovnitř, najít klacky, rozdělat oheň, vyndat pánvičku, kotlík,... celou tu dobu na nás koukal nějakej úchyl. Radka znejistěla, co chce? já si ho vyfotím... Koukal na nás i s nějakým mladým klukem. Aj nám to začalo být divný. Je to bača, řekl jsem. Radka to šla ověřit a JO, byl to bača. Na počest jejího seznámení s bačou mu musela donést cigaretu o kterou jí poprosil :-)

7.den: Solné jeskyně

Tento den se rozdělujeme, nesmíme totiž zapomenout na naše čtyřnohé mazlíky. Hagy a Ruffík se zatím nenudili, věnovali jsme jim hodně času a neustále si s nimi někdo hrál. Tentokrát jsem je měl na starosti a holky se vydali za solí. O solné jeskyni jsme zde již psali, je to dílo, o kterém se čechovi nesní. Dominanta podzemí a stojí za to si cestu do Rumunska zpříjemnit touto zastávkou. Bývalý solný důl má dva vchody. Jeden - původní je z východní části, poté musíte téměř kilometr jít tunelem do Rudolfovo dolu, který je hlavní síní jeskyně. Je tu i nový vchod upravený z financí EU, velké parkoviště (pozor nekryté - máte-li mazlíčky). V Rudolfovo dole najdete vše: ruské kolo, minigolf, koncertní podium, lodičky a spoustu dalších aktivit. Vše je asi 13 pater hluboko (lodičky pak dalších asi 8 pater níže). Stojí za to mrknout na galerie, protože jsou věci, které prostě nepopíšete. Obrovská pavlač ve výši cca. 40m, po které můžete přejít na druhou stranu stropu jeskyně, kde je dřevěné schodiště. ti co mají dost času na fronty, můžou sjet dolů výtahem. Tudíž holky prolezli vše, otestovali lodičky a pak hurá za mnou zpět na naše tábořiště. Je sobota a čeká nás poslední stanování a tím je Ariešeni u Scarišoárských jeskyní (pestera scarisoara). Tábořiště jsme našli kousíček nad dědinkou Garda de Sus, kde jsme dali 5 lei za auto a 5 lei za stan. A už se zase stavělo :-) Stan, spacáky, nafouknout matrace atd atd... 

8. den: Arieseni

Jsme tak trošku vysíleni i přesto nasedáme do auta, stan necháváme v tábořišti a jedeme mrknout na Scarisoaru. Bohužel jeskyně má technické problémy a tak jen mrkneme na jeskyni Poarta (brána) "lui Ionele". Vytéká z ní jedna z mnoha říček, které se ztrácí nahoře v horách. Většinou se pomocí barvy zjišťuje kam říčka mizí. Brána je vysoká asi 30 metrů, mrkli jsme aj dovnitř, ale jako na truc jsme si v autě nechali baterky, které jsme právě pro účel návštěvy jeskyně sebou brali :-( No, čas nás začal tlačit, a tak jsme dohodli poslední cíl naší cesty a tím bylo propadání v Ariešeni. Jaký je pocit u tohoto přírodního díla? Stále jdete nahoru, jdete lesem, stále do kopců, najednou planina, stále do kopce,... furt jdete a najednou díra jako kráva. Vypadá to jako konec světa... Hledíte na tu díru a nechápete kde se tam vzala,... 100m nalevo, 100metrů napravo chybí louka a místo ní je písková díra s průměrem 600m a hloubkou 100m. A tak sedíte a čučíte a přemýšlíte nad sílou přírody. Pěkný závěr cesty. Zbývá než se zastavit v Beius na neco k snědku k nedělní večeři. Je tu konec našeho výletu, jsme 60km od Oradea a míříme do našeho Nojoridu (správně Nožoridu). Jsme spokojeni, unaveni a těšíme se do naší postele. 

 

Tolik o našem výletě, doufám, že jsme turistům co chtějí navštívit Rumunsko pomohli najít pár informací co a kde se dá prožít. Rodině jsme přiblížili že se tu nemáme zase tak špatně jak vypadáme :-) Známým jsme udělali chutě někam vyrazit. To byl účel. Pro více informací nám můžete napsat na mejlík, poslat sms a kdy budeme moct tak pomůžeme. Pro Rumunsko doporučujeme cestovní kancelář Kudrna, která má s touto oblastí velmi dobré zkušenosti. Má znalé lidi v týmu a tudíž Vaše cesty nebudou náhodnou střelbou "někam pojedeme a nějak to nejdeme". Užijte si Rumunsko, užijte si dobrosrdečnosti lidí. Předem upozorňujeme, že v kempech nenajdete klid, protože Rumuni do kempů jezdí grilovat a chlastat. Hraje tam silně muzika, moc kytar tam nehraje a není to jako u nás cesta za klidem a přírodou nýbrž za chlastem a hudbou. S tím se jako čech musíte asi smířit.

FOTOGALERIE TADY

 

 

Kontakt

Edita Mazálková Podbřežice 78, 683 01 Rousínov +420 777005333 editamazalkova@seznam.cz